Zákon o kybernetické bezpečnosti

Celým jménem Zákon č. 181/2014 Sb.
Zákon o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti) ze dne 23. července 2014.

 Počátky

Počátky vzniku kybernetického zákona v ČR sahají do roku 2011, kdy vláda definovala strategii pro oblast kybernetické bezpečnosti české republiky na období 2012 – 2015. [1] jednalo se o předchůdce zákona o kybernetické bezpečnosti. protože v tehdejší době nebyla instituce odpovědná za danou oblast, bylo dne 19. října 2011 usnesením č. 781 oznámeno[2], že gestorem pro danou problematiku bude Národní Bezpečnostní Úřad (NBÚ). Stejným usnesením byla zřízena rada pro kybernetickou bezpečnost a byl schválen vznik Národního Centra Kybernetické Bezpečnosti (NCKB).

Logickým krokem poté bylo provést konsolidaci znalostí a tím vznikl Zákon č. 181/2014 Sb. Zákon o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), který nám představuje klíčový legislativní rámec pro zajištění kybernetické bezpečnosti v České republice. Tento zákon a jeho první verze vstoupila v účinnost 1. ledna 2015. Zákon prošel několika drobnými aktualizacemi, kde nejvýznamnější novelizace jsou:

  1. Vznik Národní úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a to dne 1. srpna 2017 na základě zákona číslo 205/2017 Sb., kterým se změnil na zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti).[3]
  2. Transpozice evropské směrnice NIS do české legislativy.
  3. Transpozice evropské směrnice NIS2 do české legislativy (též nazýváno jako nový zákon o kybernetické bezpečnosti.[4] a jeho schválení proběhlo dne 17. července 2024.

Struktura první části ZKB v českém právním prostředí

Pojďme se podívat na strukturu první části první hlavy zákona a jednotlivých rolích, které přináší. Pro jednoduchost to shrňme do přehledné tabulky.

             Číslo hlavy          

             Paragraf          

             Název          

             Obsah a podstata          

HLAVA I

§ 1

Předmět úpravy

Tento paragraf definuje účel zákona, zaměřuje se na práva a povinnosti subjektů v oblasti kybernetické bezpečnosti a působnost orgánů veřejné moci.

HLAVA I

§ 2

Vymezení pojmů

Definuje klíčové pojmy, jako je kybernetický prostor, kritická informační infrastruktura, bezpečnost informací a další základní termíny.

HLAVA II

§ 3

Orgány a osoby, kterým se ukládají povinnosti

Stanoví subjekty, které mají povinnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti (např. poskytovatelé služeb, správci kritické infrastruktury).

HLAVA II

§ 3a

Zástupce poskytovatele digitálních služeb

Upravuje povinnost poskytovatelů digitálních služeb, kteří nemají sídlo v EU, ustanovit zástupce v ČR pro plnění povinností podle zákona.

HLAVA II

§ 4

Bezpečnostní opatření

Definuje souhrn opatření k zajištění bezpečnosti informačních systémů a služeb elektronických komunikací, včetně organizačních a technických opatření.

HLAVA II

§ 4a

Opatření bezpečnostní politiky

Upravuje povinnost informovat o bezpečnostních opatřeních mezi správci a provozovateli kritických informačních systémů.

HLAVA II

§ 5

Organizační a technická opatření

Stanoví specifické organizační a technické požadavky na bezpečnostní opatření (např. šifrování, kontrola přístupu).

HLAVA II

§ 6

Prováděcí právní předpis

Určuje, jaký obsah mají mít bezpečnostní opatření, struktura bezpečnostní dokumentace a další technické detaily.

HLAVA II

§ 6a

Pověření provozovatelů kritických systémů

Stanoví pravidla pro předávání provozních údajů mezi správci a provozovateli kritických systémů.

HLAVA III

§ 7

Kybernetická bezpečnostní událost a incident

Definuje rozdíl mezi kybernetickou bezpečnostní událostí a incidentem, stanoví povinnost jejich detekce a hlášení.

HLAVA III

§ 8

Hlášení kybernetického bezpečnostního incidentu

Určuje povinnost hlášení kybernetických incidentů a výjimek, kdy je nutné je hlásit bez zbytečného odkladu.

HLAVA III

§ 9

Evidence kybernetických bezpečnostních incidentů

Popisuje evidenci incidentů, kterou vede Úřad, a poskytování informací orgánům veřejné moci.

HLAVA III

§ 10

Mlčenlivost zaměstnanců Úřadu

Definuje povinnost mlčenlivosti pro zaměstnance Úřadu, kteří se podílejí na řešení incidentů.

HLAVA IV

§ 11

Opatření k ochraně systémů a služeb

Definuje opatření k ochraně informačních systémů před kybernetickými hrozbami nebo incidenty, včetně varování a reaktivních opatření.

HLAVA IV

§ 12

Varování

Upravuje podmínky a povinnosti při vydávání varování o hrozbách v oblasti kybernetické bezpečnosti.

HLAVA IV

§ 13

Reaktivní opatření

Popisuje postupy a povinnosti při vyhlášení reaktivních opatření, která se mají provést za účelem ochrany před incidenty.

HLAVA IV

§ 14

Ochranné opatření

Upravuje vydávání opatření pro zvýšení ochrany kritických informačních systémů.

HLAVA IV

§ 15

Opatření obecné povahy

Upravuje vydávání opatření obecné povahy, které mají chránit kybernetickou bezpečnost.

HLAVA IV

§ 15a

Úřad a povinnosti k řešení kybernetických incidentů

Stanoví pravidla pro řešení kybernetických incidentů a povinnosti správců a provozovatelů systémů vůči Úřadu.

HLAVA V

§ 16

Kontaktní údaje

Stanoví povinnost oznamovat a aktualizovat kontaktní údaje subjektů, které mají povinnosti podle zákona.

HLAVA V

§ 17

Národní CERT

Definuje úkoly a povinnosti Národního CERT v oblasti kybernetické bezpečnosti, včetně příjmu hlášení incidentů a poskytování podpory.

HLAVA V

§ 18

Provozovatel Národního CERT

Upravuje podmínky pro provozování Národního CERT a podmínky pro jeho výběr.

HLAVA VI

§ 19

Veřejnoprávní smlouva

Definuje podmínky pro uzavírání veřejnoprávních smluv mezi Úřadem a provozovatelem Národního CERT.

HLAVA VI

§ 20

Vládní CERT

Popisuje úkoly Vládního CERT v oblasti kybernetické bezpečnosti.

HLAVA VII

§ 21

Stav kybernetického nebezpečí

Stanoví podmínky pro vyhlášení stavu kybernetického nebezpečí, jeho trvání a postupy při jeho řešení.

HLAVA VII

§ 22

Úřad a jeho pravomoci

Upravuje činnosti Úřadu, včetně jeho odpovědnosti za řízení kybernetické bezpečnosti, vydávání bezpečnostních opatření a zajištění mezinárodní spolupráce.

HLAVA VII

§ 22a

Určení provozovatele základní služby

Upravuje kritéria pro určení provozovatelů základních služeb, jejich zodpovědnosti a pravidla pro jejich určení.

HLAVA VII

§ 22b

Autorizace subjektů posuzování shody

Stanoví pravidla pro autorizaci subjektů posuzování shody v oblasti kybernetické bezpečnosti.

HLAVA VIII

§ 23

Kontrola

Popisuje kontrolní pravomoci Úřadu v oblasti kybernetické bezpečnosti, včetně zjišťování plnění povinností.

HLAVA VIII

§ 24

Nápravná opatření

Stanoví postupy při zjištění nedostatků a povinností pro jejich nápravu.

HLAVA IX

§ 25

Přestupky

Definuje přestupky a sankce za nedodržení povinností stanovených zákonem.

HLAVA X

§ 28

Zmocňovací ustanovení

Stanoví oprávnění pro Úřad a Ministerstvo vnitra k vydávání vyhlášek a prováděcích právních předpisů.

HLAVA XI

§ 29

Přechodná ustanovení

Upravuje přechodná ustanovení pro splnění povinností podle nového zákona.

HLAVA XI

§ 33

Společná ustanovení

Upravuje specifika vztahu zákona k některým informačním systémům a poskytovatelům digitálních služeb.

 

Celý zákon si můžete prostudovat pod

Share this article:

Facebook
Twitter
LinkedIn
WhatsApp